Samotné příčky jsem začali dělat hned co jsme dozdili podkroví. Šlo to i celkem rychle, když nebyly komplikace například s deštěm.
Zakládali jsme v přízemí někdy na začátku října. Čím delší zeď, tím to šlo rychleji. Ovšem když jsme jednou přijeli a plný barák byl vody, jelikož jsme ještě neměli střechu, tak to taková sranda nebyla. "Nacucané" cihly vodou se docela špatně řežou a na sebe lepí, tudíž jsme toho moc neudělali ten den. Též všem doporučuji co nejvíce dávat spojovací sponky. Než jsme položili překlady a přezdili, tak se delší zdi pěkně "vlnily", hold je to malá plocha ta desítková přička. Zkouška vytrvalosti řezání proběhla poprvé, když jsme zdili "špajz" a kout na lednici s troubou. To bylo samé dořezávání. V podkroví to šlo o něco lépe, tam máme možná méně přiček, ale zase to sešikmení, nám taky chvilku dalo.
Schodiště byla pro nás sranda. Jak jsem psala u stropu, původně jsme chtěli Goldbeck. Říkali jsme si, že to bude nejlepší, nejlevnější a nejrychlejší cesta. Ale teď už vím, že jsme se spletli a že jsme vděční Goldbecku, že toho měl v létě moc :-D.
Nakonec jsme se na schodech domluvili s chlapíkem co nám dělal krov (24. 10. 2015). Věděli jsme, že toho má také moc, střech je na podzim možná nejvíce. No, ale dělali jsme si srandu, že by bylo dobré kdyby je stihl do 17. listopadu, kdy nám měli přivést okna. Netvářil se moc nadšeně, ale už 6. 11. večer, mi přišla sms, že dřevo je na místě. V sobotu ráno nastoupili, za den měli hotovo, v pondělí ráno vybetonovali a v úterý už jsme se krásně procházeli po našich schodech. Prostě paráda! Konec tahání věcí nahoru a dolů, konečně můžeme chodit, jako lidi :-D.